JAK NA TO...?

Hrachový granát:

UPOZORŇUJEME, že neneseme zodpovědnost za případné způsobené škody či vzniklá zranění. Výroba tohoto granátu je pouze na každém, kdo si jej chce vyrobit. Ten pak také nese zodpovědnost za škody.

Co k výrobě budeme potřebovat?

Základem pro výrobu je rulička. Ruličko z toaletního papíru je nejvhodnější. Ostatně jsem se ani po jiných nebádal. :-) Dále pak kus tvrdého papíru, může být použit například karton. Jako náplň nám poslouží hrách a 1 petarda. Dále pak to bude vteřinové lepidlo (dají se samozřejmě použít i obyčejná lepidla, jako například Herkules, nevýhoda však je, že déle schne). A nakonec nůžky (něčím přeci musíme stříhat) a tužka.

Samotný postup výroby

Jako první asi provedeme zkrácení ruličky na výšku petardy. V našem případě to bylo necelých 7 cm. Počítejte s tím, že musí kousek petardy vyčnívat. Po zkrácení si vezmeme tvrdý papír a ruličku. Tu položíme na papír a obkreslíme si dno. Co bude následovat je stříhání. Pokud chcete mít granát pěkný, dejte si na vystřihování záležet. Po vystřihnutí dna vezmeme vteřinové lepidlo. Jakým způsobem si dno přilepíte, to nechám na Vás. My jsme postupovali tak, že jsme si na vystřižené dno po obvodu nanesli lepidlo a pak to přitiskli k ruličce. Nechali na tom trochu zaschnout, aby se to aspoň trošku přilepilo a pro větší pevnost jsme po celém obvodu dno ještě jednou projeli lepidlem. Při lepení je důležité dno tlačit na ruličku. Aby tam pokud možno nevznikaly mezery. Po dopadu na zem by se pak mohl granát poškodit.
Mezitím, co nám schne lepidlo si uděláme tak zvané víko granátu. Opět je to obtažená a vystřižená rulička. Rozdíl je v tom, že si vyměříme střed, na který přiložíme petardu, kterou pak obtáhneme dokola. Tento střed pak vystřihneme.
Petardu si vložíme do ruličky na střed. Nyní budeme potřebovat hrách. Ten nasypeme do ruličky kolem petardy až těsně k okraji. Jak jen to bude možné. Nesmí však hrách převyšovat přes ruličku. Nezapomeňme, že ještě příjde navrch víko. :-)
Jakmile ruličku naplníte, můžete vzít víko. To prostrčte petardou a vyrovnejte si okraje. Pak opět vemte lepidlo a jde na řadu jemná technika. Lepení.
Při lepení se snažte víko vždy nějak zatížit, aby co nejlépe drželo. Až to celé pořádně uschne, máme hotovo. Pro efekt je možné si granát přestříkat třeba zelenou či černou barvou. To záleží na Vás a Vašem nápadu či třeba i na jednotce, kterou napodobujete. Tím máte granát hotový. Přejeme hodně úspěchů s nimi a hlavně žádné úrazy!!

Galerie ke článku

Výroba dýmovnice:

- článek popisuje jak si udělat dýmovnici realného vzhledu s použitím trhacího zařízení pro jednoduché zapálení

- vlastní složení náplně se dá sehnat na internetu, zde žádné neuvádím, protože se mi nikdy nepodařilo sehnat ingredience, tudíž ty recepty nemám vyzkoušené

- jako náplň používám vnitřky vykuchaných velkých dýmovnic, pokud nekdo víte jak a kde sehnat ingredience dejte mi hned vědět, vyzkouším a hned uveřejním

Dymovnice na obrázku je ve velikosti zhruba ruličky od toaletního papíru. Tu taky můžete použít jako "plášť" dymovnice (lepší výraz mě zrovna nenapadl), ale doporučuji alespoň několik vrstev. Jednak dymovnice hoří vysokou teplotou a ještě tři ruličky v sobě shoří na padrť, a potom pokud nebude dymovnice v pevném obalu odolnému i proti zašlápnutí může se stát že ji někdo zašlápne a udusí.
Vnitřní náplň (šedá) je tvořena mediem vytvářejícím dým. Pokud použijete materiál z vykuchané dýmovnice, je lepší tento materiál použít v pevném stavu a ne ho drtit nebo strouhat pro lepší manipulaci, protože pevný materiál čudí více respektive rychleji (je to vyzkoušený).
Medium dýmovnice je většinou velmi špatně zapalitelné, proto je tu střelný prach (třeba z vysypaných petard - ten černý co nebouchá!, na obrázku tmavě šedá pod víčky a uprostřed). Kanálek vedený prostředkem dymovnice umožní prohoření prachu na druhou stranu dymovnice a tím zvýší množství dýmu.

Pro pohodlné a rychlé zapálení v boji je na horním víčku dymovnice umístěno škrací zapalování stejného principu jako jsem použil u některých granátů. Mezeru mezi oběma sirkami můžete vyplnit třeba sírou z petardy nebo další sirkou. Víčko musí být dost pevné, aby udrželo trhací mechanismus i při podpalování, já používám trojitý karton. Zároveň však musí dýmovnice "dýchat" jinak se nezapálí, proto musí být víčko děrované!!! Čím víc děr tím líp, čtyři díry vytvořené děrovačkou jsou málo. Aby se střelný prach nevysypal je mezi víčkem a prachem slabý papír, který od prachu shoří a díry se tak uvolní.

Opět jsem nakreslil hezký  tak si ho můžete stáhnout.
A pamatujte při použití dýmovnice na počasí, při silném větru nebo nízkém tlaku (třeba po dešti) by vám dým doslova a do písmene uletěl dop... a to by byla škoda práce né?